LENOST

Všechno to začalo už v lednu na valné hromadě M2M. Valně se rozhodlo, že by to chtělo “nějakou novou akci” pro členy i pro širší okolí.

O pár měsíců později
“Čerte, název Lesní Nocleh s Táborem – jak se ti to líbí?”
“Božíííí, můžu jet taky?”
“Viděl bych to na bzenecký les, moravskou saharu...”

V červnu už to všechno chytlo reálné obrysy – bude to takový malý survival, ale přitom prča, proloží se to hrama, hlavní atrakcí bude příroda sama.

Devatenáctého června se jedenáctka neohrožených vydává vstříc neznámému. Šest holek, pět kluků, věk nerozhoduje. Aniž se dohromady známe, spojuje nás touha spatřit ty slibované biliony tun písku, miliony komárů, něco borovic a mravkolva.
Z vlaku vystupujeme v Bzenci – Přívozu, na konci dopravníku těženého písku. Cože? Víc než tři kilometry dlouhý pás, po kterém se dopravuje písek? Tak jo :) Od této chvíle těžko určit, jestli je kolem víc písku, nebo komárů. Komáři, upíři, repelenti, čáry-máry-fuk, GPS, ...
“Dál to bude tudy”, ukazuje MiRa na mapu a Čert s GPS v ruce souhlasí. 1,58km vzdušnou čarou ke kešce, snad ji najdeme, na netu psali, že by tahleta “Meandry Moravy” měla být moc moc hezká.
Další komáři, upíři, repelenti, čáry-máry-fuk, GPS, ...
A písek.
150m ke kešce, Jitko, kudy? Tudy.
GPS je přesná a s návodem z internetu nacházíme rychle velký pařez a v něm velkou plastovou pixlu – poklad. Hurá. Každý si bereme jednu drobnost a jinou tam zase ukládáme. Hrdě se zapisujeme, že jsme tu byli. Slibované hezké výhledy jsou tady – neuvěřitelné meandry Moravy a samé borovice kolem. Malého travnatého plácku využijeme k odpočinku a povzbudivému naliskání si :) O drobné zpestření se postarají dva rybáři, snažící se vysoukat po strmém písečném břehu (že by mravkolev?).
A zase dál, přece jsme ještě neviděli toho pravého mravkolva.
Slunce, zdá se, zapadne tak do dvou hodin, musíme si trochu pospíšit.
Ale moment, co to? Efka našla dírku v zemi. Mravkolví past, už je to tak. Těch nor je tu víc. Každý si hned musí zkusit najít svého mravkolva. Místo jednoho mravkolva nalézáme kolonii asi 50ti funkčních jedinců. Chudáci si museli zaházet na imaginárního mravence, než konečně odcházíme.
Následnou kešku “Váté písky” nenacházíme – asi byla zničena. Všudypřítomní komáři však nacházejí nás. Vyplatí se pokračovat. V této fázi výletu je už asi 40% skupiny pokousáno také UPÍREM! Vstupujeme do části lesa, kde písek je vystřídán mechem. Škoda, že komáři vystřídáni nejsou. Upír, repelenti, čáry-máry-fuk i GPS jsou stále v pohotovosti.
Cíl dnešního putování je tu – Žilkův dub. Obří dub v borovicovém lese. Legenda říká, že se na tomto stromě ukrýval zbojník Žilka, co bohatým bral a chudým…taky. Nakonec byl sestřelen vojenským knoflíkem.
Přichází šero, tma, divné lesní skřeky, strach, MiRa se svým workshopem o rozdělávání ohně za pomoci přírodních materiálů. Není kouře bez ohýnku…nebo je to naopak? – Kouře by bylo hodně, ale…mokré dřevo vyžaduje asi více dřiny. Naštěstí jsou mezi námi tací, že Tome, co ovládají tajné škrkadlové techniky a tak nemusíme jíst zásoby posyrovu.
Nad hlavami nám skrz nehusté borovicové koruny prosvítá jiskřivá obloha. Ale je tady krásně.
Noční hra? Kdo si dá? Osm lidí? Hmm, zkusíme to.
Bomba se hraje tak, že se do malého prostoru položí výbušnina s budíkem a najmou se tři teroristé, kteří ji brání svými těly před “zlými” policajty – ale abych neprozradil moc.Všude tma, mech, repelenti, komáři…snad aspoň upír si dává pauzu. Když vás nočním lesem neprohání terorista, tak si s bzučením kolem hlavy moc neodpočinete, ale v záplavě adrenalinu je to možná dobře.
Nedělní ráno, vylézáme ze spacáků, oheň už praská a Jaso si vaří Pu-erh. Čert má ještě obě nohy. Dáša už mezi námi není, odvezl si ji Skuby.
Že by pár honiček? Tak jo, na začátek hodně drsnou a běhavou. Zaměříme se na reflexy: “žabííí skok”. A strečing v podobě roztahováku, jauuu.
Po hodince hrátek zase plnou polní na záda, směr vlakové nádraží.
Po cestě potkáváme příšery, mravence utopené v medu a přitom si jen tak na pohodu žouželíme :)
Čáry-máry-fuk zní o to víc, o co méně je ostatního – komárů, repelentů, GPS, upír už není vůbec – česneksoud Jasa – upíra odhalil… a desinfikoval.
Na nádraží se dostáváme v poledne, začíná lehce poprchávat. Dvě týmové hry na peroně a v čekárně, cesta domů. Vlak je tak malý a tolika odvážlivcům zůstalo v zásobě nějaké čáry, máry fuk – všichni mizíme domů. Tak co příště? Že by LEMRA?:-) Nechte se překvapit.